Dnešní prázdninový díl je takovým malým ohlédnutím na lehce bizarní, lehce mrazivé situace, které se mi v průběhu dní nahromadily. Ale začnu hned zostra historkou, kterou jsem si vyslechl na výpravně.
1. Mrtvý cestující
Kolikrát mě napadlo, že k tomu jednou prostě musí dojít. Někdo na sedačce zkolabuje, nikdo si toho nevšimne... K takové situaci je "nejideálnější" dvojsedačka hned za kabinou řidiče. Řidič má na takové místo asi ten nejhorší výhled. A většina cestujících sedí nebo stojí až za ní. A přesně tam objevil můj kolega na konečné nebohého nebožtíka. Bohužel to nebylo hned, dotyčný se už stačil během horkého dne nafouknout, takže šel z těsného jen velmi těžko vyprostit. "No podívej, tady ho někde mám!" Vydržím hodně, ale ne všechno. A tak jsem raději od jeho mobilu uskočil.
2. Tajemství černého pytle
Z Dejvic na Suchdol jezdí autobus co pět minut. Většinou vozím nahoru-dolů studenty. Cestou kolem Vltavy je taková mrtvá zóna - a právě zde, v blízkosti Vodohospodářského ústavu jsem zahlédl starou rezivou dodávku, ze které dva chlápci vytahovali obrovský černý pytel. Když jsem jel po chvíli zase kolem, pytel byl pootevřevný a dodávka pryč. Uvnitř monstrózní mršina nasáklá krví. Srnec? Kanec...? Ale po další čtvrthodině už na místě žádný pytel nebyl. Cože jsem to vlastně viděl?
3. Viděl jsem duchy
A to dvakrát. Už se mi v životě také párkrát stalo, že jsem viděl něco, co "neexistuje". Ale v autobuse je to divné. Na konečné Stodůlky-Bavorská jsem po zavření dveří jasně viděl postavu a obličej tmavovlasé dívky. Hlavou mi proběhlo: "No to je průšvih, na točně zastavím a asi se jí omluvím." Zastavil jsem, otevřel dveře - ale nikdo nevystupuje! Projdu autobus, ale ten je prázdný.
Druhého "ducha" jsem zahlédl při přípravě autobusu na jízdu v hale. Palubní počítač se z ničeho nic přepnul do módu kamera a na displeji najednou vidím, že mi někdo chodí a šmejdí po autobuse. Otočím se, ale nikoho nevidím. Ale kamera ukazuje postavu! Počkat, to jsem já - vidím sebe, jak kontroluju značkovače na lístky. Divné je, že kamery přenáší obraz v reálném času - to je jejich smysl! Proto tam jsou. Stále složitější technika také někdy halucinuje.
4. Psycho
Určitě ještě máme každý v blahé paměti události, které se odehrály na FFUK. Proto se mi následující příběh vryl do paměti. Linka 108 je velmi málo vytížená, většinou rozváží starousedlíky po Bubenči a Střešovicích, pacienty v blízkosti Petřin a nádeníky po průmyslovém areálu Ruzyně. Po desáté večer už není skoro koho vozit. Po půlnoci v Dejvicích nastoupil jeden jediný cestující a celou jízdu už nikdo další. Dvoumetr, oblečený v army stylu, s obrovskou těžkou vojenskou taškou - sotva ji vlekl. Všechna místa volná, ale on stojí a stojí a stojí... Opilý zřejmě nebyl, ale pořád se tak divně klátil. Proč si k-va nesedne! A pořád si něco mumlal, pusu nezavřel. Nakonec vystoupil až po nekonečných 40 minutách na konečné - na Divoké Šárce. Ale přitom z Dejvické na Divokou Šárku jezdí tramvaj, která to zvládne za 10 minut! Má smysl se ptát proč? Nejzbytečnější otázka.
5. Ti druzí
Svezl jsem mnoho satanistů, gotiků, šílenců, fanoušků kultu wicca... ale těch se opravdu nebojím. Výjimky se přesto najdou. Jednou jsem vezl holku, neurčitého věku (mezi 20 až 40) ze které mě opravdu mrazilo. Opět po půlnoci na Dejvické, jak jinak. Jako kdyby na přední sedačce seděla obrovská hrouda ledu. Vyhublá drobná žena byla oblečená celá v bílém, k tomu měla stříbrné vlasy a černé brýle. Nabíhala mi husí kůže a přitom jsem sám nevěděl proč. Bát se holky? Jenže bylo mi, jako bych převážel smrtku. Ona byla i tak divně strnulá. K dokonalosti jí scházela už jen ta kosa.
