Asi každého, kdo alespoň jednou viděl film Matrix, napadne pochybnost, zda-li nežijeme v nějaké virtuální realitě. Ostatně k podobnému závěru dospěl Platon před více než 2 tisíci lety - celý náš svět je pouhým stínem skutečné reality za oponou. Pokud rádi filosofujete a ještě raději pochybujete o všem, pak určitě doporučuji film Truman show.
Dnes vám předávám několik příběhů z terénu, kdy se něco zacyklilo, "buglo", a já místo živých lidí pozoroval videoherní postavičky, které donekonečna dělají jednu a tu samou rutinu a nemohou jinak.
Rainman
Toho dne se pěkně a dlouze rozpršelo. Autobus se v takových chvílích obvykle mnohem rychleji zaplní - a co je nepříjemné, také i zapaří. Musím pak spouštět naplno teplý vzduch, abych přes čelní sklo vůbec něco viděl. Co mi však neuniklo byl "Rainman". Člověk bez deštníku, který na zastávce Poliklinika Petřiny stál a čekal, avšak dovnitř nenastoupil. To by nebylo tak divné, kdyby zde jezdila i jiná linka kromě 216. Jenže ona nejezdí. Když ho vidím po půl hodině opět na stejném místě, opět v dešti, je to divné. A když ho potkávám i po třetím kole, promočeného docela na kost, tak si říkám, že už asi budu muset zavolat Městskou policii. Po čtvrtém kole byl už pryč. Zemřel mu milovaný člověk? Pes? Načapal manželku...?
Crazy maminka s holčičkou
Linku 123 nemám rád - ačkoliv se zrovna nachází v pěkné části Prahy, kde se natáčely Pelíšky. Velká část trasy se jezdí po žulových kostkách a já to na nich nemůžu to honit, pokud cestujícím nemají vypadat plomby ze zubů. Ale jízdní řád je jiného názoru. A tak jezdím raději trošičku zpožděný, protože jezdit načas by znamenalo být naklepaný jak řízek. Kolem deváté večer nastoupí na začátku trasy maminka s holčičkou. Obě hezké, upravené, v dobré náladě. Nic neobvyklého. Vystoupí na konečné, ale co to? Za chvíli opět nastupují a jedou se mnou znovu na začátek trasy. Tam vystoupí a po několika minutách zase nastoupí a jedou nahoru. A tam hádejte co? Znovu vystoupí a pak zase nastoupí... Proč jezdí se mnou pořád nahoru a dolů, pořád dokola? Snad jediné vysvětlení nabízí moje Petra, která pracuje na dětské psychiatrii. Podle ní by se ta holčička mohla nacházet v tzv. autistickém spektru. A takové děti bez podobných rituálů třeba ani neusnou.
"Zlatokop"
Následující příběh je spíše smutným dokladem drogové závislosti. Jeden týpek nekonečné čtyři hodiny neustále třídil a přehraboval ten samý odpadkový koš. Ruce měl černé od cigaretových sazí, vše prohmatával a donekonečna zkoumal. Pokračoval i v naprosté tmě a svítil si u toho očima.
Osamělý pijan
Poblíž Kavalírky existuje bar Čaj rum bum. A jak už to v takových špeluňkách bývá, směrem do ulice je připevněná polička na pivo pro kuřáky. Znáte to, potřebujete si venku v klidu zakouřit, ale nechcete, aby vám mezitím uvnitř spadla pěna a teplalo pivo. A tak si na těch pár minut odběhnete ven. Viděl jsem pána, slušně oblečeného, který zcela sám stál u tohoto prkna dlouhé hodiny a postupně, velmi pomalu upíjel. Přitom ani nesledoval mobil ani nečetl knížku, nedělal NIC. Jakoby stál v nekonečné nehybné frontě - akorát že čelem ke zdi. Rozplýval se v zenu? Má pravdu Heidegger, který tvrdí, že "Nic nicuje?" Netuším.
