Zažívám Boží ochranu? Určitě. Dnes předávám alespoň dva příběhy z uplynulého měsíce.
1. Sotva jsem ujel
Pozdě večer jsem po práci přicházel ke svému autu. Teď už byl ale klid. I když ne nadlouho: Odněkud vyběhl chlápek rovnou doprostřed jinak velmi rušné křižovatky, teď už prázdné, a začal divoce poskakovat a vyřvávat: "Jsem ten největší zm@d na světě"! "Jsem ta největší k&va! Jsem svině!" Zdálo se, že se chystá zastavit jakékoliv auto a řidiče inzultovat. A možná by mu stačil i bezbranný chodec. Tak snad si mě nevšimne a nechá mě na pokoji, říkám si. Chystám se nenápadně vplout do svého auta, které stojí poblíž. Jenže ouha. Moje "Škodivka" po odemčení ve tmě přátelsky zablikala na uvítanou a automaticky se rozsvítila kabina. To neznámého šílence zaujalo, takže se proti mě rozběhl. Následující vteřiny jsem jenom doufal, že mě nedostihne, že mi nezačne rozbíjet skla anebo mi neskočí před kapotu. Jen tak tak jsem zavřel dveře, nastartoval a ujel jsem mu přímo před nosem. Další den jsem si řekl, že chci pomoci někomu, kdo neměl šťastný den, a tak jsem poslal pár stovek přes agenturu Donio jednomu nemocnému hasiči - abych tak svému Ochránci poděkoval.
2. Potkal jsem "Jacka Napiera"
Na lavičce u zastávky ležel mladík, takový studentík, na první pohled. Blonďaté vlnité vlasy, kvalitní značkové oblečení a boty, v uších zřejmě airpody. Proč ale nehnutě leží? Je mu zle? Usnul? Že by byl opilý? To je ale divné, vypadá slušně, je krátce po poledni - a pokud jde zrovna ze školy... Po posledním kole jsem ho viděl opět nepohnutě ležet v úplně stejné pozici. Tak jsem odstavil autobus, jdu k němu a zatřesu s ním. Najednou se probral a podíval se na mě hrozně zvláštním skelným, zamlženým pohledem. Jako zombie.... proběhlo mi hlavou. Ale proč se na mě tak nesnesitelně usmívá? Rychle se probral, vstal, a začal divoce tancovat - rychle, šíleně, prsty na rukou měl křečovitě zkroucené, skákal, kopal, rozhazoval rukama. Připomnělo mi to psychotický tanec komika Jacka Napiera, kterému jednoho dne hráblo, a stal se z něj Joker. A pokud jste tento smutně geniální film neviděli, tak alespoň jeho tanec je k vidění zde. Co si z toho odnáším? Pocit, že jsem měl spíš štěstí. Projely mi hlavou příběhy záchranářů, kteří přijeli pomoci a namísto vděku schytali nakládačku.
