Většina řidičů autobusu dříve před tím něco jezdila: kamion, taxík, poštovní auto... Dlouho dokonce platilo, že člověk musel mít řidičák na náklaďák, než šel řídit autobus. A svoji logiku to mělo. Dost mě také překvapilo, jak často se profese dědí: "Táta jezdil, děda jezdil..." To jsou ti největší srdcaři a pohodáři; svoji práci opravdu milují a i v nejtěžších chvílích si dokáží udržet vnitřní klid a smysl pro humor. Ti tvoří jádro a dobrou duši garáže.
2. Jak se k sobě navzájem chováme?
Tykáme si. Opravdu všichni. Mladí kluci, staří dědci. Věk nehraje roli - jsme na tom všichni stejně. Nejstaršímu řidiči bych tipoval klidně 80! Má dočista bílé vlasy a vpadlé oči. Jednoho dne jej odnese vítr i s autobusem do nebe, a dolů spadne jen prázdný, tmavě modrý plášť.
Na halách se parkuje "do smrčku" - a to couváním. Jak jsem první týdny trpěl! Nešlo mi to. Resp. jednou mi to zázrakem krásně vyšlo, ale druhý den jsem měl co dělat, abych neskončil někde zaklíněný. Pořád jsem nechápal, v čem je ten trik, a řídil jsem se vrtkavou intuicí. A když mě jednou celou dobu jeden řidič tiše pozoroval, čekal jsem, že se mi vysměje. Ale on za mnou přišel a krok po kroku mi vysvětlil ten "velký tajem": Musíš 1,5m od... pak si odpočítej... - a osa přední nápravy musí lícovat s... A pak se ještě ujistil, že jsem to opravdu dobře pochopil. Později mi došlo, že vzájemná pomoc a podpora je naprosto běžná a zlomyslnost a poťouchlost se tu moc nenosí.
Také tu panuje rytířskost. Projevuje se to mj. tím, že si na garážích navzájem držíme dveře, všude kde "Brano zavírá samo." A zdravíme se na trase. Pozdvihnutím ruky, menším, větším mávnutím... Když je tma, občas se problikneme dálkovými světly. Běžně si dáváme navzájem přednost v jízdě - kdo stojí na hlavní, pustí toho, kdo přijíždí z vedlejší. A kde je úzká vozovka - jeden zastaví, dokud druhý neprojede. S tramvajáky se také zdravíme. Je to trochu jiný svět, ale i tramvaje nás občas pouští, i když mají podle značení přednost.
Řidiči jsou k sobě celkem otevření a upřímní - ale na hlubší vztahy není moc čas a prostor. Záleží na koho narazíte. Zrovna můj parťák (střídáme se pravidelně na trase) pochází z Moravy, je tradiční katolík, původně zemědělec a je rozvedený, tak jako mnoho jiných. Víc toho o něm nevím. Většinou prohodíme jen pár slov. Víc to ani nejde a nemá cenu to lámat.
Žádné komentáře:
Okomentovat