Rád jezdím v sobotu dopoledne - zvlášť když mám konečnou na Kulaťáku. To zde pravidelně probíhají Dejvické trhy. Nečekejte zde prodej ručníků, plyšáků a fejkových crocsů. Stánky si pořadatel opravdu pečlivě hlídá, takže zde seženete jen ty nejhezčí květiny, dokonalou zeleninu, dokonce i čerstvě nasbírané hříbky. Výrobky z lokálních sýráren a řeznictví a špičkový streetfood jsou samozřejmostí. Pro kupující i pořádající je to sváteční událost. Vybraně oblečení Pražáci defilují s proutěnými košíky a užívají si slibný začátek víkendu.
Jedinou pihou na kráse je okolnost, že Kulaťák není nafukovací a parkovacích míst je pomálu. Platí to jak pro autobusy, tak pro dodávky a tuk-tuky prodejců. Onu sobotu jsem odstavil autobus na obvyklou, 35 minutovou hlavní přestávku, zkrátka pěkně dozadu, aby přede mnou zbylo hodně místa pro ostatní. Jenže ouha. Před autobusem začal poskakovat chlápek... no, kde jsem ho už viděl? A zatímco jsem bloudil ve své pozvolna chátrající paměti, tak jsem poslouchal jeho výkřiky: "No to mi děláte naschvál? Děláte mi to naschvál, že jo? Je to schválně??" Mezitím se mi začala vracet paměť a došlo mi, že svůj bojový tanec přede mnou předvádí Pepa z Kytek od Pepy. Nedávno jsem poslouchal super podcast s ním, určitě si ho pusťte, je to úžasný člověk. Absolutně z ničeho postupně vybudoval obrovskou síť květinářství. Sympaťák, ale... proč zrovna na mě útočí jak bojový kohout?
Zvyšovali jsme jeden na druhého hlas a mně začalo pomalu docházet, že ta modrá dodávka opodál je nejspíš jeho a že jsem mu vyfoukl ideální místo na naložení neprodaného zboží. Přitom by stačilo říct něco jako: "Prosím, mohl byste mi trochu popojet?" Ale co všechno jsem si musel namísto toho vyslechnout! Také jsem se rozčílil a prohlásil jsem něco jako: "Tak víte co, běžte si prodávat ty svý kytky a já jdu zase jezdit!" A nastoupil jsem. V kabině jsem po minutě vychladl a popojel autobusem. A pak najednou vidím Pepu, jak se ke mě blíží s kyticí gladiolů na usmířenou: "Tady máte, pro manželku, přítelkyni, pro kohokoliv..."
Žádné komentáře:
Okomentovat