Dne 15.1. se stala na Smíchovském nádraží v prostoru terminálu MHD tragická nehoda, při které sotva 50 letá žena přišla o obě dolní končetiny.
Každého hned napadají palčivé otázky: Jak se to mohlo stát? Kdo za to může? Dá se tomu předejít? Já sám raději ani nečtu komentáře pod články. Ale umím si představit, že spousta lidí se zlobí na řidiče, jiní zase na chodce v místě, kde být neměl a jiní kritizují město za naprosto katastrofální dopravní řešení. Pravda je ovšem složitá.
Nejprve přidávám obrázky a pak okomentuji situaci, ke které došlo.
Z prvního obrázku je vidět "betonový koridor" do kterého se sotva vejdou (či spíš nevejdou) dva míjející se projíždějící autobusy - natož chodci, kterých tu, věřte mi, chodí opravdu zástupy - ano, chodí se po těch obrubníčcích. Věřte mi, nejsou to oficiálně žádné chodníky. (Můžete si 100x myslet, že autobus vás srazil "na chodníku" - ale z hlediska práva to tak jednoduché není). Bohužel. Není zde proto ani přechod. (Technicky vzato by vedl odnikud nikam). Hodila by se zde určitě nějaká značka: "Chodcům vstup zakázán!" Ale určitě existuje nějaká geniální právní klička, proč to tak být nemůže.
Letecký snímek dokreslí ještě jednu okolnost - totiž, že celá zatáčka se chová jako neustále se ucpávající "trychtýř". Ještě že je tu alespoň zrcadlo.
K čemu tedy došlo?
Řidič v zácviku (který měl jet teprve druhý den v ostrém provozu) se snažil minout s protijedoucím autobusem. A zafungoval zde reflex, který známe z auta - strhnu řízení vpravo. Jenže zatímco v obyčejném osobním autě vám obrubník nedovolí jen tak najet na chodník, tak autobus má velký přední převis, který se běžně nad chodník dostává. (Stejně jako zadní převis) Tedy kola sice máte na silnici a přesto můžete převisem kosit chodce. K tomu připočtěme okolnost, že nešťastná paní neměla opravdu kam uhnout - díky betonové zdi a nepatrnému prostoru.
Kdo za to může?
Nechci určovat, kdo za to může. Chci ukázat, že problém je komplexní. Pojďme si to projít.
1. Nešťastné dopravní řešení. Prostor je malý, intenzita dopravy vysoká a davy chodců nezměrné.
2. Je jednoduché ukázat prstem na řidiče v zácviku. Jenže. Když začínáte, nemáte některé reflexy vůbec vypěstované. Ba naopak. Trvá to velmi dlouho, než se přeučíte z osobního auta na autobus - a není to zdaleka jen o rozměrech!!. Navíc každý řidič v zácviku má svého zacvičovatele, který by měl rizika každé tratě vysvětlit a dávat celou dobu pozor. Já osobně jsem z žádným zacvičovatelem na smíchovské nádraží nezajížděl - cvičil jsem se v jiné části Prahy. Všechno jsem zde vypozoroval a musel jsem si to osahat sám :-( Např, kdo komu dává v zatáčce přednost. To není dáno značkou, ale jde o místní zvyk.
3. Chodec. Ano, je mi paní nesmírně líto a nebudu tvrdit, že udělala vědomě něco špatně. Věřila (tak jako tisíce jiných chodců), že je na obyčejném chodníku - jak ilustruje tento obrázek.
Děkuji svým kolegům, kamarádům z autoškoly V. a R., kteří mi pomohli situaci kolem této nehody lépe pochopit.
Žádné komentáře:
Okomentovat