#17 Nezapomenutelní cestující

 

Za necelé dva roky jsem svezl snad desetitisíce cestujících. Ale jen některé si vybavím i po dlouhých měsících: 

1. "Prorok"

Pozdě v noci jsem odvážel jednoho pána, který mi hodně připomínal Davida Vávru. Měl za sebou nejspíš hodně dlouhý a příjemný večer. Podle solidního vzhledu bych to ovšem tipoval na lahev dobrého bordeaux než na metr piv. A v jednu chvíli, docela nečekaně, téměř nalepil svůj rozjařený obličej na skleněnou přepážku u kabiny a zadíval se mi zpříma do očí. A tu s rozzářeným úsměvem začal téměř prozpěvovat: "Dá-vám znameníí! Dá-vám znameníí!" Je to prorok? A jaké Boží znamení si na mě nachystal? A pak omluvně dodal: "Nenašel jsem tlačítko, a tak dávám znamení" Musím přiznat, že mě rozesmál.

2. Pan Lišák

"Pan Lišák" je starý gentelman, vždy oblečený v rezavých a kaštanových tónech, a to vč. klobouku a opravdu kvalitních bot. On sám byl snad také kdysi ryšavý. Kdo je to? Představuji si vysoce postaveného důstojníka ve výslužbě. Ten přímý pohled a pevná chůze! Zahodil zelenou a teď nosí 50 odstínů rezavé. Vystoupil, jako obvykle Na Santince. Chvíli na to mi volal dispečer, že jeden zoufalý cestující si v autobuse zapomněl deštník. Našel jsem ho křiklavě červený, květinový. Čekal jsem, že si pro něj přijde nějaká starší dáma a ne pan Lišák. Vždyť se k němu absolutně nehodí!! A jak mu obličej zářil štěstím. Jako kdybych mu zachránil kufřík plný tajných dokumentů. A tak doufám, že si vypůjčil deštník manželky a doma dostal kouř. Jinak to nedává smysl.

3. Oscar Wilde

Jednou po půlnocí do prázdného autobusu vstoupil mladý muž, v cylindru, ve fraku, vestičce, s šátkem kolem krku a hůlkou se stříbrným knoflíkem. A ta jeho tvář! Hned mi naskočil čítankový portrét Oscara Wilda. Není to přízrak? Nezdá se mi? A ten hluboký a oduševnělý pohled! (Ano, jsem na ženy, teda doufám...) Vrací se snad z nějaké viktoriánské party? Hledá mrtvou nevěstu? Tak či onak, jsem rád, že dandyové ještě nevymřeli.

4. Duchové minulosti

Jednou v dešti ke mě přistoupil starý nenápadný pán. Sedl si dopředu a začal si se mnou povídat. To se nestává úplně často, ale můžu říct, že mi to skoro nikdy nevadí. Z jeho vyprávění vyplynulo, že byl jedním z prvních testovacích řidičů Metra. Dokonce jel do SSSR na výcvik, na několikatýdenní stáž přímo do Mytiščinského strojírenského závodu. Škoda, že si z jeho vyprávění moc podrobností nepamatuji.

Muzeum Střešovice provozuje historické linky tramvaje. Řídí je naprostá elita, vždy skvěle oblečení tramvajáci a také jeden dobově oblečený průvodčí. Měl bílé vousy, úplně stejné jako František Josef I.  Skoro bych věřil, že s vozem Ringhoffer jezdil od momentu kdy byl vyrobený - tedy od roku 1930. Jednou ke mě na zastávce u dopravního muzea nastoupil a i když seděl na předním sedadle, neměl jsem odvahu se ho na něco ptát. Na Klamovce vystoupil, podíval se na mě a navzájem jsme si zasalutovali. Bohužel jsem ho v posledních měsících na lince už neviděl.

5. Mistryně zenu

Zácpy před Kulaťákem od Podbaby bývají kruté. A ten den jsem zažil tu nejkrutější ever. V nehybné koloně jsem stál více než půl hodiny. A k tomu 35C bez klimy. Otevřel jsem dveře mimo zastávku, abych vysvobodil cestující. Všichni odešli, až na jednu mladou paní, která usilovně četla knížku. Když jsem se po ní s tázavým výrazem ohlédl, tak jen s úsměvem poznamenala: "Ale já vůbec nikam nespěchám!" Četla dál a strávila v nehybném autobuse dalších 20 minut.

Někdy naopak přijedu do zastávky "nadjetý" - tzn. moc brzy. To pak musím počkat na přesný čas odjezdu. Cestující o o tom nemají tušení, a tak zbytečně dobíhají autobus a mockrát mi děkují, že jsem na ně počkal. Minutové čekání na zastávce je už docela dlouhé. A během této doby se k autobusu blížila klidným, pomalým a dokonale pravidelným krokem jedna mladá paní. (Jako kdyby věděla, že má minutu čas a není kam spěchat! Jak ví, že jsem nadjetý? Jak si může být tak jistá, že ji neujedu? Proč na mě  aspoň nemávne? Proč se netváří omluvně? Nastoupila absolutně přesně v okamžiku, kdy mi časomíra ukazovala samé nuly. Neměla důvod spěchat. Ona prostě věděla, že autobus bez ní prostě neodjede. Přesnost je vlastnost králů (i královen).

6. Adéla ještě nevečeřela

Výčet všech neobvyklých zavazadel by byl velmi dlouhý. Ale co nic nepřekoná, byl model obrovské rostliny, která hodně silně připomínala masožravou Adélu. Byla tak velká, že zabrala skoro celý prostor vyhrazený pro kočárky. (Nějaká divadelní kulisa? To už se nikdy nedovím.)