#18 Modely autobusů, kterými jsem jezdil + 1 trolejbus

Dnes nečekejte velké příběhy. Ale bez tohoto technického speciálu by můj blog asi nebyl kompletní. Přeci jen v autobusech trávím dlouhé desítky hodin týdně a jsou v podstatě mým druhým domovem. Nechtějte po mě technické detaily, duté míry a váhy. Spíše se pokusím předat celkový dojem, který z jednotlivých modelů mám. A začnu od nejmenších:

Solaris Urbino 8,9 LE

"Můj táta řídí polský autobus!" - To opravdu nezní moc sexy. Číslo 8,9 značí délku - tedy jde o prcka určeného k provozu do těsných uliček. Na první pohled vypadá docela roztomile - asi jako roztoužená vačice, ale o to je zákeřnější. Papírově by to vůbec nebyl špatný autobus. Žel kazí se na něm absolutně všechno, kdekoliv a kdykoliv. Šetřilo se. Potkal jsem kus, který s železnou pravidelností dva dny jezdil a třetí den odpočíval v dílně a zrovna během mé směny začal vařit motor. To ho pak dávali dohromady celý měsíc. Asi potřeboval dovču. Postupně tyto modely dosluhují a mizí.

SOR BN 8,5

Tento prcek svého času býval největší postrach řidičů. Leč tady je všechno přesně naopak než u Solarisu. Celkem spolehlivý autobus, ale škaredý jako noc. Připomíná mi velmi starý černobílý loutkový seriál o pokažených hračkách - Pejsvídkovi a Medvískovi. Ty vznikly jaksi omylem, jako zmetek v továrně na hračky. Příběh této obludky je podobný.  Český výrobce SOR začal s výrobou autobusů v roce 1991 v areálu opravny zemědělských strojů. Autobusy se zde dávaly dohromady na dvorku ze starých skladových zásob, co se kde zrovna naskytlo. Kolem pobíhaly slepice. A tento svérázný busík se opravdu chová a jezdí jako zemědělský stroj. Hnusný, neskutečně nepohodlný - ale práci splní. Nedalo se s ním jezdit rychleji jak 35km/h, protože při vyšších rychlostech se kabina řidiče rozkývala jako jojo. Každé přejetí retarderu anebo kolejí bylo odměněno hlasitou ránou. Převodovka řadila s těžkým škubáním, takže každý řidič působil, chca nechca, jako moula. Autobus míval přezdívku "hrbáč" a "kindrvejce". Nyní zbyl v Řepích poslední kus (č.2071) který zůstane nejspíš zachován pro muzejní účely.

SOR ICN 9,5

Opět SOR, avšak poslední model. Kdo by byl řekl, že z českého výrobce hnusných a nepohodlných "kindrvajec" se časem vyklube někdo, kdo bude vyrábět prakticky perfektní autobusy, ve kterém se cítíte téměř stejně pohodlně, jako v osobním autě, a ovládá se to stejně krásně jako klasická dodávka? V Řepích tyto autobusy jezdí teprve poslední rok. Jsou skvělé a povedl se i design. Místo klasického přístrojového štítu mají LCD obrazovku a spousta věcí se ovládá již dotykově. V tomto autobuse je radost jezdit a navíc je i spolehlivý. Měl jsem tu čest zajíždět autobus, který právě vyjel z továrny a měl na tachometru 385km. V interiéru byla ještě spousta krycích kartonů.

SOR NB 12 (standardní délka) + SOR NB 18 (kloubový)

Jedná se o nejklasičtější pražský autobus. Potkáte ho na většině linek. Je to absolutní držák a trvalka.  Na začátku mi přidělili jeden z nejstarších kusů (r.v.2010). Když jsem ho opouštěl, měl najeto více než 900.000 km. A musím říct, že byl neprůstřelně spolehlivý. S překvapením jsem zjistil, že jej do své sbírky odkoupil nějaký soukromý dopravce. Teď mám přidělený novější ročník, a i když má své chyby, tak stále jezdí a jezdí.

Trolejbus Škoda 32Tr

V září 2024 jsem si udělal kurz na trolejbus. Škoda 32Tr je "autoškolácký" model, který běžně cestující nepřeváží. Co k tomu říci? Jezdí a funguje skvěle a ovládá se téměř jako autobus. Jen v zatáčkách (pardon, v obloucích, jak se správně po trolejbusácku říká) musíte pomalu, aby vám tykadla (pardon, sběrače) odstředivou silou nevystřelily. A pozor, nejedná se o silniční ale o drážní vozidlo. Proto mám vedle řidičáku i jeden další speciální průkaz.

U nás v Řepích jezdí dvouklouboví obři Škoda-Solaris 24M. Ano, je dlouhý 24m(!) a má dva klouby. Obsluhuje linky na letiště. S tímto obrem jsem zatím neměl tu čest, ale postupem času bude více a více autobusových linek nahrazována trolejbusy, takže se jim nevyhnu.