Vše musím teoreticky donést do výpravny a sepsat o tom protokol. Legálně si můžu ponechat (anebo vyhodit) čerstvé potraviny - o těch bude ještě řeč a kusy oblečení. V zimě to jsou hlavně čepice a rukavice. Nejdřív to ale hodím na palubku, aby si toho cestou domů třeba někdo všiml. Cenné věci hlásím na dispečink, aby mě případný cestující mohl lépe kontaktovat. A naopak, někdy dostanu echo z dispečinku, že u mě někdo něco zapomněl. Bohužel bez úspěchu se hlásil majitel saxofonu, kluk ze ZUŠ :-( nebo sportovec ze Strahova, který přišel o velkou tašku s drahým vybavením. Věcí, které se nenašly, bylo víc. Ale naštěstí karma funguje i opačným směrem:
Moje ztráty a nálezy:
* Velká kabelka narvaná kosmetikou - nic luxusního, ale bylo jí opravdu, opravdu hodně.
* Hromada zvratků po obřím hafanovi. Teoreticky bych měl žádat dispečink o výměnu autobusu. Já to vyřešil jako Augiáš: Vypustil jsem vzduch z měchů na pravém boku, tím jsem vytvořil nakloněnou rovinu a kýblem vody jsem ten chlívek spláchl ven.
* Občas najdu na konečné zapomenutého člověka :-)
Storka č.1 - Příliš poctivý nálezce
Na Karláku za mnou přiběhl student, že prý našel na prázdné sedačce dvoustovku, co s ní má jako dělat. Ze zvyku jsem odpověděl: "Tak ji nechte u mě." Pak mi došlo, jak hamižně to zní a dodal jsem: "A víte co? Nechte si ji." Ale on se pořád tvářil nespokojeně. Takže pokus č.3: "Tak si ji zatím nechte a uvidíme, jestli se o ni někdo cestou na Strahov nepřihlásí." Pochopitelně se nikdo nepřihlásil, ale on za mnou přišel znovu. Ach jo, ale co už. Nakonec jsem ho donutil, aby si ji proboha nechal.
Storka č.2 - jak jsem se málem "poto"
Jak už bylo řečeno, mohu si ponechat čerstvé potraviny a jednou jsem jich našel rovnou plnou tašku. Na první dobrou byla plná salámu a sýrů. Dalo mi velkou práci ji nasoukat do malé ledničky, kterou mám v kabině. Zvědavost mi ale nedala, abych se nepodíval blíž. A něco mi nesedělo. Gorgonzola sice má být krémová, ale že by až tak? A tak jsem začal zkoumat data spotřeby a spadla mi brada. Potraviny byly prošlé od 1 do 3 let a ty nejčerstvější jen několik měsíců. Přitom ani jedna konzerva. Na první pohled všechno vypadalo celkem zachovale. Za obalem žádný pohyb. Že by je někdo měl v mrazáku schované a chystal se na nízkonákladový piknik - někdo jako Mr. Bean? Nebo jel někdo navštívit tchýni? Dodnes z toho mám silný pocit znechucení.
Mimochodem, pustě si někdy skvělý devadesátkový film Lola beží o život. Někdo zapomene v berlínském metru tašku s penězi, někdo jiný ji zase najde, a dějou se pak věci.
Žádné komentáře:
Okomentovat