Hola děti, hola, roztáčíme kola...
Touto říkankou vždy začínalo cvičení rodičů s malými dětmi kdysi u nás v Sokolovně, kam jsem chodíval s naší Ráchel. Mimochodem u nás, v řepských garážích, máme také jedno takové Hřiště. Říká se tak odstavné ploše, kde parkují midibusy. Pojďme se ale od dětských her posunout kousek dál.
Zácvik
Poté co jsem ještě s mokrým řidičákem opustil autoškolu, začala nová fáze zvaná zácvik. Garáží je v Praze celkem pět a všude to probíhá úplně jinak. Řepy, kam patřím, mají nejvíce linek, nejvíce autobusů a přitom věčný nedostatek řidičů. Nováčci jsou pochopitelně velmi vítaní, a to tak moc, že se od nich očekává, že se v krátké době naučí úplně všechno, aby tak pomohli lepit všudypřítomné díry.
Vyfasoval jsem papír a na něm seznam cca 35 linek, které se musím naučit než nasednu do autobusu. Mám přesně dva týdny na to, abych se je nabifloval. Dostat do hlavy půlku dopravní mapy Prahy - to snad zvládnu, nebo ne? Zezačátku to jde skvěle, nic neřídím, jen se vozím. Jedna linka, druhá, třetí... Nevím, kdy se to přesně stalo, ale v jeden okamžik se mi celý systém zhroutil. Jako když smotáte spoustu barevných nití v jeden nechutný chumel. V Praze jsem kdysi pár let žil. O to více mě překvapilo, že Prahu dohromady zase tak moc neznám. Dokonce ani Prahu 4, 5 a taky 6, 7 a už vůbec ne Prahu 12, 13, 16, 17... Tady všude budu za chvíli jezdit. A co hůř, linky, které jsem si projel, jsem po pár dnech zase skoro zapomněl. Cítil jsem se jako bych byl zavalený lavinou, kde prý člověk neví, kde je nahoře a kde dole. Přestával jsem vnímat okolí, vypínal jsem, nevnímal jsem slova, co mi kdo říká. Hlava vyhlásila stávku a odmítala přijímat jakékoliv další informace. Od určité chvíle mi bylo všechno úplně jedno. Nastal zvláštní apatický klid. Ale nebyl to zen. To mi jenom vytekl mozek.
191
Během prvních 5 dnů si zacvičíte celkem 10 různých linek s cestujícími. Jednu dopoledne a jinou zase odpoledne. Je to takové letem světem a dost záleží na tom, kdo je zrovna ochotný ujmout se nováčka. První jízdy vás provází zkušený řidič.
První linku, na kterou jsem s cestujícími vyjel, byla 191, ve směru Anděl - Letiště V. Havla. Je to nejdelší řepská linka. Čeká vás hustá doprava, mraky lidí. Rychlé úseky kde šlapete na plyn střídají ty pomalé, technické, kde se nevyplatí spěchat. Řada trolících křižovatek, hlavně nenáviděníhodný Vypich. A pak průjezd Dědinou, hlemýždím tempem, kde se stavěla nová tramvajová linka, a staveniště se tak objíždělo nejrůznějšími uličkami zrovna tak, jak se dalo. Ke konci už zbývá se jen zorientovat na letišti a hlavně tam nikoho nepřejet - protože cizincům s kufry chybí pud sebezáchovy.
Můj cvičitel byl toho rána velmi překvapený, že má nějakého řidiče v zácviku. Překvapený... - to je docela slabé slovo. Dozvěděl se to těsně před výjezdem a ani se netajil tím, že o žádné začátečníky nestojí. Nechal mě řídit, ale nemluvil. Jen si tak mlčky stále intenzivněji žmoulal kapsu u kalhot, kde měl schovanou, jak se později ukázalo, krabičku cigaret. Když jsem projížděl úzkou Libockou tempem alá autoškola, tak to už zavrčel. Bohužel mé zpoždění stále narůstalo, takže mě předjel autobus, který byl podle jízdního řádu v pořadí 7 minut za mnou. To už nám zavolal dispečer, jestli je všechno v pořádku. Můj řidič se zlobil víc a víc. Vrchol nastal, když jsem na Dědině (a to už jsem byl opravdu hodně vycukaný) shodil do příkopu přenosnou dopravní značku ohraničující staveniště. To byl okamžik, kdy mě vyzval, abych mu řízení jednoduše prostě předal. Po příjezdu do garáží kouřil jak Vlk ze Zajíce počkej a nadával.
Musím ale dodat, že další řidiči, kteří mě zaučovali, byli většinou skvělí. Pomáhali, radili, povzbuzovali a hodně mě naučili o reálném provozu. Jeden z nich měl ke mě prorocké slovo: "Uvidíš, že až budeš jezdit úplně sám, bude se ti jezdit mnohem líp. Takhle máš pocit, že tě furt kontroluje, a to pro tebe není dobrý. Vždyť jezdit umíš, tak buď v pohodě!"
To ale není všechno, minisérie "Zapálit autobus a utéct" bude mít ještě jedno pokračování. Takže dofoukáme brzdy na tlak 9,5 barů a pokračujeme dál.
Žádné komentáře:
Okomentovat